Ota Filip: Děda a dělo

Konečně titul, u kterého se podařilo prosadit původní vizi až k realizaci. Po mnoha neúspěšných pokusech vymanit se ze zajetí fotografické doslovnosti před sebou máme knížku, která sází na šarm, vtip a promyšlenou kombinaci materiálů. Stálo to sice nemálo úsilí a přemlouvání, ale nakonec se nám přece jen podařilo přesvědčit nakladatele, aby ustoupil od zaběhaných postupů a rezignoval na obvyklou argumentaci o prodejnosti a spotřebnosti literatury. A třebaže se na poslední chvíli měnila technologie, stálo veškeré úsilí za to. Před sebou nyní máme ještě voňavé výtisky z tiskárny. Pevná vazba s kulaceným hřbetem je potažena solidním žebrovaným papírem a potištěna třemi přímými barvami, titul zvýrazněný slepotiskem. Kniha vyprávějící o událostech první světové války je vyzdobena mnoha dobovými ilustracemi (mj. od Františka Gellnera) a obsahuje mapy dědova válečného tažení. V sazbě kombinuje báječnou antikvu českého grafika Pavla Teimera, vydanou v písmolijně Tomáše Brousila, s luxusním titulkovým písmem Fakir od chlapců z Underware.

Československo roku 1957. Vypravěči je dvacet sedm let, když nečekaně dostane dopis s fotografií a dozví se z něj, že jeho babička, která údajně zemřela roku 1915, ve skutečnosti žije. A také že je od roku 1915 provdána za majora Caetaniho de Sermonte, po jehož boku dosud prožívá klidné dny v Toskánsku. Když se odváží zeptat svého mlčenlivého dědečka, bývalého důstojníka rakousko-uherské armády a konstruktéra tehdy nejmodernějšího děla ráže 48 centimetrů, na slavnou pěvkyni, s níž byl oficiálně sezdán, dostane se mu jen strohé odpovědi: „Byla to zrádkyně a špiónka. Kdyby nespáchala sebevraždu, zemřela by mojí rukou.“ (Anotace)