O tom, že život pochází z moře, dnes již nikdo nepochybuje. Na potvrzení této teorie máme mnohé fosilní nálezy, které jsou objevovány po celém světě. Z nich je také patrné, že trvalo skutečně velmi dlouho, než byla osídlena i souš, a to hned z několika důvodů.
V první řadě zde byla velmi vysoká úroveň UV záření. Tehdy ještě neexistovala ozónová vrstva, která by proti němu chránila. A to bylo pro organismy smrtící. Proto se také život rozvinul ve vodě, která jej alespoň částečně blokovala.
To se však změnilo, když se objevily první fotosyntetizující organismy, které začaly produkovat kyslík. Jeho obsah v mořích i v atmosféře postupně stoupal až do té míry, že se v jejích vrchních vrstvách začal tvořit ozón. Tento proces trval samozřejmě nepředstavitelně dlouhou dobu, avšak vedl k tomu, že život již mohl vstoupit na suchou zem.
Ovšem byla zde i další překážka – nebyl k tomu v podstatě důvod. Nesmíme zapomenout, že na souši v tu dobu nebylo naprosto nic, ačkoliv moře překypovalo životem. To také znamenalo, že zde nebyla žádná potrava, a tedy ani důvod, proč by bylo nutné ji osídlovat.
Změna nastala až ve chvíli, kdy se první řasy a sinice začaly zachytávat na kamenech na hranici příboje. Díky tomu se musely adaptovat jak na život v moři, tak i na souši. A to byl první krok k tomu, aby se zde uchytily další organismy, nejprve rostliny a následně také živočichové.
Jakmile byla souš plně osídlena, začaly se organismy zde vyvíjet skutečně překotným tempem. Ty první ještě potřebovaly vodu k tomu, aby do ní chodily vychovávat mladé, avšak netrvalo dlouho, než se objevila vejce s pevnou skořápkou, která již dostatek vody obsahovala a také tuto vodu nijak neztrácela.
Důsledek toho všeho pak můžeme vidět i dnes, kdy život najdeme bez výjimky na všech kontinentech. Je tedy jasné, že se uchytí, kdekoliv je to jen trochu možné.