Blog

Na silničních komunikacích máte jasně dáno, kolik maximálně můžete jet. Tyto tabulkové – limitní hodnoty byly dány statistickým měřením a podle kterých je bezpečno jezdit s minimálním ohrožením.
 
Jistě každý z řidičů zažil situaci, kdy pospíchá a snaží se nahnat čas pro sebe rychlejší jízdou a během cesty narazí na řidiče, který evidentně zbytečně brzdí dopravu. Máte vůbec jako řidič nějaké pravomoci, abyste jeho jízdu legálně zrychlili?
 
Na tuto otázku vám zákon dává univerzální, a tudíž nejednoznačnou odpověď. Má se zato, že řidiči na silničních komunikací nesmějí svým jednáním ohrozit plynulost dopravy. S tím souvisí i náhlé prudké brzdění či úplné zastavení vehiklu, i přes to, že to situace nevyžaduje a nehrozí nepříznivá situace na silniční komunikaci. Z logiky věci se bere ohrožení plynulosti jízdy i případ, kdy řidič jede neúměrně pomalu, ačkoli to situace nikterak nevyžaduje. Nikde totiž není napsán nejnižší možný limit rychlosti jízdy, kterým je třeba jet. 
 
Není tolerováno ani bezdůvodné pomalé předjíždění. Nikde v zákoně není bezdůvodně pomalá jízda definována, což je ke škodě všech, protože každý vnímá bezdůvodně pomalou jízdu velmi odlišně.
 
Aby se dalo jasně tvrdit, že se řidič dopustil přestupku ve věci bezdůvodně pomalá jízda, musejí se brát okolnosti, při kterých se bezdůvodně pomalá jízda uskutečnila. Tím se má na mysli místo, dovolený limit, rychlost vozidla – skutečnou a typ vozidla (automobil, motocykl, …).
 
Je nabíledni, že toto vyhodnocování není u rychlé jízdy, což by spravedlivě být mělo. Dopravní institut se hájí tím, že není možné každou nepovolenou vysokou rychlost jednotlivě vyhodnocovat. Zvláštní je, že tato materiální stránka u opačného pólu jde. Je jasné, v obou případech rychlostních limitů, že přímo nelze dospět k závěru, zda došlo k přestupku díky ignoraci pravidel silniční dopravy, nebo zda se toto událo za mimořádných okolností. Kdyby se vysoká rychlost vyhodnocovala, je téměř jisté, že třetina pokut za nepovolenou rychlost by byla neoprávněně uložená.
 
Složitost této situace jasně dává najevo, že se tímto vyhodnocováním pomalé jízdy nikdo zabývat nebude. Nikdo to neřeší a pomalá jízda je nepostihnutelná.
 
Zamysleme se ale nad tím, zda pomalá jízda znamená automaticky větší bezpečí jízdy. Pomalou jízdou jsou ostatní řidiči nuceni předjíždět, tím se vystavují riziku střetnutí s protijedoucím automobilem. Dalším problémem je vysoká stresovanost ostatních řidičů. Jejich nervozita a netrpělivost z pomalu jedoucího auta má též fatální následky. V krajních případech to může skončit i vytlačením brzdícího automobilu z vozovky. Toto agresivní chování, ať bylo jakkoli vyprovokováno, je však nepřípustné a mělo by se trestat.

Na silničních komunikacích máte jasně dáno, kolik maximálně můžete jet. Tyto tabulkové – limitní hodnoty byly dány statistickým měřením a podle kterých je bezpečno jezdit s minimálním ohrožením.
 
Jistě každý z řidičů zažil situaci, kdy pospíchá a snaží se nahnat čas pro sebe rychlejší jízdou a během cesty narazí na řidiče, který evidentně zbytečně brzdí dopravu. Máte vůbec jako řidič nějaké pravomoci, abyste jeho jízdu legálně zrychlili?
 
Na tuto otázku vám zákon dává univerzální, a tudíž nejednoznačnou odpověď. Má se zato, že řidiči na silničních komunikací nesmějí svým jednáním ohrozit plynulost dopravy. S tím souvisí i náhlé prudké brzdění či úplné zastavení vehiklu, i přes to, že to situace nevyžaduje a nehrozí nepříznivá situace na silniční komunikaci. Z logiky věci se bere ohrožení plynulosti jízdy i případ, kdy řidič jede neúměrně pomalu, ačkoli to situace nikterak nevyžaduje. Nikde totiž není napsán nejnižší možný limit rychlosti jízdy, kterým je třeba jet. 
 
Není tolerováno ani bezdůvodné pomalé předjíždění. Nikde v zákoně není bezdůvodně pomalá jízda definována, což je ke škodě všech, protože každý vnímá bezdůvodně pomalou jízdu velmi odlišně.
 
Aby se dalo jasně tvrdit, že se řidič dopustil přestupku ve věci bezdůvodně pomalá jízda, musejí se brát okolnosti, při kterých se bezdůvodně pomalá jízda uskutečnila. Tím se má na mysli místo, dovolený limit, rychlost vozidla – skutečnou a typ vozidla (automobil, motocykl, …).
 
Je nabíledni, že toto vyhodnocování není u rychlé jízdy, což by spravedlivě být mělo. Dopravní institut se hájí tím, že není možné každou nepovolenou vysokou rychlost jednotlivě vyhodnocovat. Zvláštní je, že tato materiální stránka u opačného pólu jde. Je jasné, v obou případech rychlostních limitů, že přímo nelze dospět k závěru, zda došlo k přestupku díky ignoraci pravidel silniční dopravy, nebo zda se toto událo za mimořádných okolností. Kdyby se vysoká rychlost vyhodnocovala, je téměř jisté, že třetina pokut za nepovolenou rychlost by byla neoprávněně uložená.
 
Složitost této situace jasně dává najevo, že se tímto vyhodnocováním pomalé jízdy nikdo zabývat nebude. Nikdo to neřeší a pomalá jízda je nepostihnutelná.
 
Zamysleme se ale nad tím, zda pomalá jízda znamená automaticky větší bezpečí jízdy. Pomalou jízdou jsou ostatní řidiči nuceni předjíždět, tím se vystavují riziku střetnutí s protijedoucím automobilem. Dalším problémem je vysoká stresovanost ostatních řidičů. Jejich nervozita a netrpělivost z pomalu jedoucího auta má též fatální následky. V krajních případech to může skončit i vytlačením brzdícího automobilu z vozovky. Toto agresivní chování, ať bylo jakkoli vyprovokováno, je však nepřípustné a mělo by se trestat.

Na silničních komunikacích máte jasně dáno, kolik maximálně můžete jet. Tyto tabulkové – limitní hodnoty byly dány statistickým měřením a podle kterých je bezpečno jezdit s minimálním ohrožením.
 
Jistě každý z řidičů zažil situaci, kdy pospíchá a snaží se nahnat čas pro sebe rychlejší jízdou a během cesty narazí na řidiče, který evidentně zbytečně brzdí dopravu. Máte vůbec jako řidič nějaké pravomoci, abyste jeho jízdu legálně zrychlili?
 
Na tuto otázku vám zákon dává univerzální, a tudíž nejednoznačnou odpověď. Má se zato, že řidiči na silničních komunikací nesmějí svým jednáním ohrozit plynulost dopravy. S tím souvisí i náhlé prudké brzdění či úplné zastavení vehiklu, i přes to, že to situace nevyžaduje a nehrozí nepříznivá situace na silniční komunikaci. Z logiky věci se bere ohrožení plynulosti jízdy i případ, kdy řidič jede neúměrně pomalu, ačkoli to situace nikterak nevyžaduje. Nikde totiž není napsán nejnižší možný limit rychlosti jízdy, kterým je třeba jet. 
 
Není tolerováno ani bezdůvodné pomalé předjíždění. Nikde v zákoně není bezdůvodně pomalá jízda definována, což je ke škodě všech, protože každý vnímá bezdůvodně pomalou jízdu velmi odlišně.
 
Aby se dalo jasně tvrdit, že se řidič dopustil přestupku ve věci bezdůvodně pomalá jízda, musejí se brát okolnosti, při kterých se bezdůvodně pomalá jízda uskutečnila. Tím se má na mysli místo, dovolený limit, rychlost vozidla – skutečnou a typ vozidla (automobil, motocykl, …).
 
Je nabíledni, že toto vyhodnocování není u rychlé jízdy, což by spravedlivě být mělo. Dopravní institut se hájí tím, že není možné každou nepovolenou vysokou rychlost jednotlivě vyhodnocovat. Zvláštní je, že tato materiální stránka u opačného pólu jde. Je jasné, v obou případech rychlostních limitů, že přímo nelze dospět k závěru, zda došlo k přestupku díky ignoraci pravidel silniční dopravy, nebo zda se toto událo za mimořádných okolností. Kdyby se vysoká rychlost vyhodnocovala, je téměř jisté, že třetina pokut za nepovolenou rychlost by byla neoprávněně uložená.
 
Složitost této situace jasně dává najevo, že se tímto vyhodnocováním pomalé jízdy nikdo zabývat nebude. Nikdo to neřeší a pomalá jízda je nepostihnutelná.
 
Zamysleme se ale nad tím, zda pomalá jízda znamená automaticky větší bezpečí jízdy. Pomalou jízdou jsou ostatní řidiči nuceni předjíždět, tím se vystavují riziku střetnutí s protijedoucím automobilem. Dalším problémem je vysoká stresovanost ostatních řidičů. Jejich nervozita a netrpělivost z pomalu jedoucího auta má též fatální následky. V krajních případech to může skončit i vytlačením brzdícího automobilu z vozovky. Toto agresivní chování, ať bylo jakkoli vyprovokováno, je však nepřípustné a mělo by se trestat.

Na silničních komunikacích máte jasně dáno, kolik maximálně můžete jet. Tyto tabulkové – limitní hodnoty byly dány statistickým měřením a podle kterých je bezpečno jezdit s minimálním ohrožením.
 
Jistě každý z řidičů zažil situaci, kdy pospíchá a snaží se nahnat čas pro sebe rychlejší jízdou a během cesty narazí na řidiče, který evidentně zbytečně brzdí dopravu. Máte vůbec jako řidič nějaké pravomoci, abyste jeho jízdu legálně zrychlili?
 
Na tuto otázku vám zákon dává univerzální, a tudíž nejednoznačnou odpověď. Má se zato, že řidiči na silničních komunikací nesmějí svým jednáním ohrozit plynulost dopravy. S tím souvisí i náhlé prudké brzdění či úplné zastavení vehiklu, i přes to, že to situace nevyžaduje a nehrozí nepříznivá situace na silniční komunikaci. Z logiky věci se bere ohrožení plynulosti jízdy i případ, kdy řidič jede neúměrně pomalu, ačkoli to situace nikterak nevyžaduje. Nikde totiž není napsán nejnižší možný limit rychlosti jízdy, kterým je třeba jet. 
 
Není tolerováno ani bezdůvodné pomalé předjíždění. Nikde v zákoně není bezdůvodně pomalá jízda definována, což je ke škodě všech, protože každý vnímá bezdůvodně pomalou jízdu velmi odlišně.
 
Aby se dalo jasně tvrdit, že se řidič dopustil přestupku ve věci bezdůvodně pomalá jízda, musejí se brát okolnosti, při kterých se bezdůvodně pomalá jízda uskutečnila. Tím se má na mysli místo, dovolený limit, rychlost vozidla – skutečnou a typ vozidla (automobil, motocykl, …).
 
Je nabíledni, že toto vyhodnocování není u rychlé jízdy, což by spravedlivě být mělo. Dopravní institut se hájí tím, že není možné každou nepovolenou vysokou rychlost jednotlivě vyhodnocovat. Zvláštní je, že tato materiální stránka u opačného pólu jde. Je jasné, v obou případech rychlostních limitů, že přímo nelze dospět k závěru, zda došlo k přestupku díky ignoraci pravidel silniční dopravy, nebo zda se toto událo za mimořádných okolností. Kdyby se vysoká rychlost vyhodnocovala, je téměř jisté, že třetina pokut za nepovolenou rychlost by byla neoprávněně uložená.
 
Složitost této situace jasně dává najevo, že se tímto vyhodnocováním pomalé jízdy nikdo zabývat nebude. Nikdo to neřeší a pomalá jízda je nepostihnutelná.
 
Zamysleme se ale nad tím, zda pomalá jízda znamená automaticky větší bezpečí jízdy. Pomalou jízdou jsou ostatní řidiči nuceni předjíždět, tím se vystavují riziku střetnutí s protijedoucím automobilem. Dalším problémem je vysoká stresovanost ostatních řidičů. Jejich nervozita a netrpělivost z pomalu jedoucího auta má též fatální následky. V krajních případech to může skončit i vytlačením brzdícího automobilu z vozovky. Toto agresivní chování, ať bylo jakkoli vyprovokováno, je však nepřípustné a mělo by se trestat.

Na silničních komunikacích máte jasně dáno, kolik maximálně můžete jet. Tyto tabulkové – limitní hodnoty byly dány statistickým měřením a podle kterých je bezpečno jezdit s minimálním ohrožením.
 
Jistě každý z řidičů zažil situaci, kdy pospíchá a snaží se nahnat čas pro sebe rychlejší jízdou a během cesty narazí na řidiče, který evidentně zbytečně brzdí dopravu. Máte vůbec jako řidič nějaké pravomoci, abyste jeho jízdu legálně zrychlili?
 
Na tuto otázku vám zákon dává univerzální, a tudíž nejednoznačnou odpověď. Má se zato, že řidiči na silničních komunikací nesmějí svým jednáním ohrozit plynulost dopravy. S tím souvisí i náhlé prudké brzdění či úplné zastavení vehiklu, i přes to, že to situace nevyžaduje a nehrozí nepříznivá situace na silniční komunikaci. Z logiky věci se bere ohrožení plynulosti jízdy i případ, kdy řidič jede neúměrně pomalu, ačkoli to situace nikterak nevyžaduje. Nikde totiž není napsán nejnižší možný limit rychlosti jízdy, kterým je třeba jet. 
 
Není tolerováno ani bezdůvodné pomalé předjíždění. Nikde v zákoně není bezdůvodně pomalá jízda definována, což je ke škodě všech, protože každý vnímá bezdůvodně pomalou jízdu velmi odlišně.
 
Aby se dalo jasně tvrdit, že se řidič dopustil přestupku ve věci bezdůvodně pomalá jízda, musejí se brát okolnosti, při kterých se bezdůvodně pomalá jízda uskutečnila. Tím se má na mysli místo, dovolený limit, rychlost vozidla – skutečnou a typ vozidla (automobil, motocykl, …).
 
Je nabíledni, že toto vyhodnocování není u rychlé jízdy, což by spravedlivě být mělo. Dopravní institut se hájí tím, že není možné každou nepovolenou vysokou rychlost jednotlivě vyhodnocovat. Zvláštní je, že tato materiální stránka u opačného pólu jde. Je jasné, v obou případech rychlostních limitů, že přímo nelze dospět k závěru, zda došlo k přestupku díky ignoraci pravidel silniční dopravy, nebo zda se toto událo za mimořádných okolností. Kdyby se vysoká rychlost vyhodnocovala, je téměř jisté, že třetina pokut za nepovolenou rychlost by byla neoprávněně uložená.
 
Složitost této situace jasně dává najevo, že se tímto vyhodnocováním pomalé jízdy nikdo zabývat nebude. Nikdo to neřeší a pomalá jízda je nepostihnutelná.
 
Zamysleme se ale nad tím, zda pomalá jízda znamená automaticky větší bezpečí jízdy. Pomalou jízdou jsou ostatní řidiči nuceni předjíždět, tím se vystavují riziku střetnutí s protijedoucím automobilem. Dalším problémem je vysoká stresovanost ostatních řidičů. Jejich nervozita a netrpělivost z pomalu jedoucího auta má též fatální následky. V krajních případech to může skončit i vytlačením brzdícího automobilu z vozovky. Toto agresivní chování, ať bylo jakkoli vyprovokováno, je však nepřípustné a mělo by se trestat.

Na silničních komunikacích máte jasně dáno, kolik maximálně můžete jet. Tyto tabulkové – limitní hodnoty byly dány statistickým měřením a podle kterých je bezpečno jezdit s minimálním ohrožením.
 
Jistě každý z řidičů zažil situaci, kdy pospíchá a snaží se nahnat čas pro sebe rychlejší jízdou a během cesty narazí na řidiče, který evidentně zbytečně brzdí dopravu. Máte vůbec jako řidič nějaké pravomoci, abyste jeho jízdu legálně zrychlili?
 
Na tuto otázku vám zákon dává univerzální, a tudíž nejednoznačnou odpověď. Má se zato, že řidiči na silničních komunikací nesmějí svým jednáním ohrozit plynulost dopravy. S tím souvisí i náhlé prudké brzdění či úplné zastavení vehiklu, i přes to, že to situace nevyžaduje a nehrozí nepříznivá situace na silniční komunikaci. Z logiky věci se bere ohrožení plynulosti jízdy i případ, kdy řidič jede neúměrně pomalu, ačkoli to situace nikterak nevyžaduje. Nikde totiž není napsán nejnižší možný limit rychlosti jízdy, kterým je třeba jet. 
 
Není tolerováno ani bezdůvodné pomalé předjíždění. Nikde v zákoně není bezdůvodně pomalá jízda definována, což je ke škodě všech, protože každý vnímá bezdůvodně pomalou jízdu velmi odlišně.
 
Aby se dalo jasně tvrdit, že se řidič dopustil přestupku ve věci bezdůvodně pomalá jízda, musejí se brát okolnosti, při kterých se bezdůvodně pomalá jízda uskutečnila. Tím se má na mysli místo, dovolený limit, rychlost vozidla – skutečnou a typ vozidla (automobil, motocykl, …).
 
Je nabíledni, že toto vyhodnocování není u rychlé jízdy, což by spravedlivě být mělo. Dopravní institut se hájí tím, že není možné každou nepovolenou vysokou rychlost jednotlivě vyhodnocovat. Zvláštní je, že tato materiální stránka u opačného pólu jde. Je jasné, v obou případech rychlostních limitů, že přímo nelze dospět k závěru, zda došlo k přestupku díky ignoraci pravidel silniční dopravy, nebo zda se toto událo za mimořádných okolností. Kdyby se vysoká rychlost vyhodnocovala, je téměř jisté, že třetina pokut za nepovolenou rychlost by byla neoprávněně uložená.
 
Složitost této situace jasně dává najevo, že se tímto vyhodnocováním pomalé jízdy nikdo zabývat nebude. Nikdo to neřeší a pomalá jízda je nepostihnutelná.
 
Zamysleme se ale nad tím, zda pomalá jízda znamená automaticky větší bezpečí jízdy. Pomalou jízdou jsou ostatní řidiči nuceni předjíždět, tím se vystavují riziku střetnutí s protijedoucím automobilem. Dalším problémem je vysoká stresovanost ostatních řidičů. Jejich nervozita a netrpělivost z pomalu jedoucího auta má též fatální následky. V krajních případech to může skončit i vytlačením brzdícího automobilu z vozovky. Toto agresivní chování, ať bylo jakkoli vyprovokováno, je však nepřípustné a mělo by se trestat.

Co pro Vás znamenají sochy? Většina lidí patrně odpoví, že vůbec nic, protože jsou jim naprosto lhostejné a do galerií nechodí. Ale sochy nepatří do galerií. A kde tedy patří? Úplně všude. Patří na náměstí a bulváry, patří před veřejné budovy, patří na průčelí domů, patří na sídliště, mají zdobit prostranství před školou, bankou i nemocnicí. Aha, řeknete i možná a vzpomenete si na různé sochy či skulptury ve svém okolí.
Dříve se sochalo více. Je otázka, zda to bylo vždy k prospěchu, protože sochy Gotwaldů, Leninů a Neznámých sovětských vojínů možná prostor spíše hyzdili, než aby plnili svou estetickou funkci.

 

Krásu prostě potřebujeme k životu

A zde je to sousloví. Estetická funkce. Když už pravěký člověk potřeboval k životu vyzdobit jeskynní prostor malbami a vysochat sochy zvířat a žen a projevil estetického ducha, máme snad v tomto ohledu zaostávat? Člověk potřebuje krásu. Sochy, stromy, květinová výzdoba přispívají k tomu, aby kultivovali prostor, který by bez těchto architektonických „dekorací“ byl neosobní horou z cihel a betonu.
Kéž by si tento fakt více uvědomovali lokální politici a podporovali umělce, aby se zasloužili o zkrášlení a kultivaci města či obce. Rovněž je na místě oprava stávajících ale zanedbaných děl.
Možná máte pocit, že žijete ve městě, které je velmi chudé na kulturní památky. Třeba jich máte více než vůbec tušíte. Zkuste se projít městem a prohlížejte si všechny sochy. Ty staré z dob třeba renesance či baroka i ty úplně nejmodernější.

Velmi zajímavý projekt vymysleli milovníci soch v Ostravě. Vymysleli internetový projekt Ostravské sochy, který eviduje všechny ostravské sochy, ať existující či zaniklé. Vyhledávat lze podle relevance. Můžete dát vyhledávat podle jednotlivých městských čtvrtí, podle autorů, nebo podle období či podle typu. Jedná se o unikátní projekt, který nemá ani Praha ani Brno. Možná by Vás to mohlo inspirovat k podobné databázi ve Vašem městě.

Co pro Vás znamenají sochy? Většina lidí patrně odpoví, že vůbec nic, protože jsou jim naprosto lhostejné a do galerií nechodí. Ale sochy nepatří do galerií. A kde tedy patří? Úplně všude. Patří na náměstí a bulváry, patří před veřejné budovy, patří na průčelí domů, patří na sídliště, mají zdobit prostranství před školou, bankou i nemocnicí. Aha, řeknete i možná a vzpomenete si na různé sochy či skulptury ve svém okolí.
Dříve se sochalo více. Je otázka, zda to bylo vždy k prospěchu, protože sochy Gotwaldů, Leninů a Neznámých sovětských vojínů možná prostor spíše hyzdili, než aby plnili svou estetickou funkci.

 

Krásu prostě potřebujeme k životu

A zde je to sousloví. Estetická funkce. Když už pravěký člověk potřeboval k životu vyzdobit jeskynní prostor malbami a vysochat sochy zvířat a žen a projevil estetického ducha, máme snad v tomto ohledu zaostávat? Člověk potřebuje krásu. Sochy, stromy, květinová výzdoba přispívají k tomu, aby kultivovali prostor, který by bez těchto architektonických „dekorací“ byl neosobní horou z cihel a betonu.
Kéž by si tento fakt více uvědomovali lokální politici a podporovali umělce, aby se zasloužili o zkrášlení a kultivaci města či obce. Rovněž je na místě oprava stávajících ale zanedbaných děl.
Možná máte pocit, že žijete ve městě, které je velmi chudé na kulturní památky. Třeba jich máte více než vůbec tušíte. Zkuste se projít městem a prohlížejte si všechny sochy. Ty staré z dob třeba renesance či baroka i ty úplně nejmodernější.

Velmi zajímavý projekt vymysleli milovníci soch v Ostravě. Vymysleli internetový projekt Ostravské sochy, který eviduje všechny ostravské sochy, ať existující či zaniklé. Vyhledávat lze podle relevance. Můžete dát vyhledávat podle jednotlivých městských čtvrtí, podle autorů, nebo podle období či podle typu. Jedná se o unikátní projekt, který nemá ani Praha ani Brno. Možná by Vás to mohlo inspirovat k podobné databázi ve Vašem městě.

Co pro Vás znamenají sochy? Většina lidí patrně odpoví, že vůbec nic, protože jsou jim naprosto lhostejné a do galerií nechodí. Ale sochy nepatří do galerií. A kde tedy patří? Úplně všude. Patří na náměstí a bulváry, patří před veřejné budovy, patří na průčelí domů, patří na sídliště, mají zdobit prostranství před školou, bankou i nemocnicí. Aha, řeknete i možná a vzpomenete si na různé sochy či skulptury ve svém okolí.
Dříve se sochalo více. Je otázka, zda to bylo vždy k prospěchu, protože sochy Gotwaldů, Leninů a Neznámých sovětských vojínů možná prostor spíše hyzdili, než aby plnili svou estetickou funkci.

 

Krásu prostě potřebujeme k životu

A zde je to sousloví. Estetická funkce. Když už pravěký člověk potřeboval k životu vyzdobit jeskynní prostor malbami a vysochat sochy zvířat a žen a projevil estetického ducha, máme snad v tomto ohledu zaostávat? Člověk potřebuje krásu. Sochy, stromy, květinová výzdoba přispívají k tomu, aby kultivovali prostor, který by bez těchto architektonických „dekorací“ byl neosobní horou z cihel a betonu.
Kéž by si tento fakt více uvědomovali lokální politici a podporovali umělce, aby se zasloužili o zkrášlení a kultivaci města či obce. Rovněž je na místě oprava stávajících ale zanedbaných děl.
Možná máte pocit, že žijete ve městě, které je velmi chudé na kulturní památky. Třeba jich máte více než vůbec tušíte. Zkuste se projít městem a prohlížejte si všechny sochy. Ty staré z dob třeba renesance či baroka i ty úplně nejmodernější.

Velmi zajímavý projekt vymysleli milovníci soch v Ostravě. Vymysleli internetový projekt Ostravské sochy, který eviduje všechny ostravské sochy, ať existující či zaniklé. Vyhledávat lze podle relevance. Můžete dát vyhledávat podle jednotlivých městských čtvrtí, podle autorů, nebo podle období či podle typu. Jedná se o unikátní projekt, který nemá ani Praha ani Brno. Možná by Vás to mohlo inspirovat k podobné databázi ve Vašem městě.

Co pro Vás znamenají sochy? Většina lidí patrně odpoví, že vůbec nic, protože jsou jim naprosto lhostejné a do galerií nechodí. Ale sochy nepatří do galerií. A kde tedy patří? Úplně všude. Patří na náměstí a bulváry, patří před veřejné budovy, patří na průčelí domů, patří na sídliště, mají zdobit prostranství před školou, bankou i nemocnicí. Aha, řeknete i možná a vzpomenete si na různé sochy či skulptury ve svém okolí.
Dříve se sochalo více. Je otázka, zda to bylo vždy k prospěchu, protože sochy Gotwaldů, Leninů a Neznámých sovětských vojínů možná prostor spíše hyzdili, než aby plnili svou estetickou funkci.

 

Krásu prostě potřebujeme k životu

A zde je to sousloví. Estetická funkce. Když už pravěký člověk potřeboval k životu vyzdobit jeskynní prostor malbami a vysochat sochy zvířat a žen a projevil estetického ducha, máme snad v tomto ohledu zaostávat? Člověk potřebuje krásu. Sochy, stromy, květinová výzdoba přispívají k tomu, aby kultivovali prostor, který by bez těchto architektonických „dekorací“ byl neosobní horou z cihel a betonu.
Kéž by si tento fakt více uvědomovali lokální politici a podporovali umělce, aby se zasloužili o zkrášlení a kultivaci města či obce. Rovněž je na místě oprava stávajících ale zanedbaných děl.
Možná máte pocit, že žijete ve městě, které je velmi chudé na kulturní památky. Třeba jich máte více než vůbec tušíte. Zkuste se projít městem a prohlížejte si všechny sochy. Ty staré z dob třeba renesance či baroka i ty úplně nejmodernější.

Velmi zajímavý projekt vymysleli milovníci soch v Ostravě. Vymysleli internetový projekt Ostravské sochy, který eviduje všechny ostravské sochy, ať existující či zaniklé. Vyhledávat lze podle relevance. Můžete dát vyhledávat podle jednotlivých městských čtvrtí, podle autorů, nebo podle období či podle typu. Jedná se o unikátní projekt, který nemá ani Praha ani Brno. Možná by Vás to mohlo inspirovat k podobné databázi ve Vašem městě.