Blog

Poslední dobou se tolik změnila nabídka stavebního materiálu a možností, jak si zlepšit bydlení, že někdy člověk zůstane překvapený, že vůbec taková možnost nebo způsob existuje. Například kolik změn se událo jen kolem zábradlí. Pokud se zaměříme na interiér bydlení, tak schodiště prakticky vždycky mělo kolem sebe ochranu, aby někdo nepropadl z výšky dolů. Jenomže zábradlí se dělalo kovové s dřevěnými doplňky nebo madly. Dnes je daleko více možností. Zábradlí se vyrábí z hliníku, nerezu, ale dokonce i ze skla. Může být celoskleněné nebo jen z části bude sklo doplněné dřevem či nerezem. Obojí dvojí má své kouzlo a kdo si jej instaluje tak rozhodně neprohloupí. Bydlení získá rázem moderní a svým způsobem i svěží nádech.

Několik verzí skla

V podstatě skleněné zábradlí může být z čirého skla, které je průzračné a zpevněné bezpečnostní fólií, což sklo jistí od rozbití. Nebo lépe řečeno sklo se může rozbít, ale fólie ho bude držet pohromadě, tudíž se nevysype. Další možností je matné sklo, dokonce lze jej zvolit i v barevném provedení teplých a příjemných barev. Dále stranou nezůstanou dekorativní nebo grafické prvky. Možnosti jsou velké a skutečně bude záležet na designu prostoru. Nic již nám nezabrání si vytvořit modernější bydlení a pořídit si například i takové zábradlí na balkóny nebo terasy. Podobné vybavení ovšem můžeme vidět i v komerčních budovách.

Jak takové sklo uchytíme?

Naštěstí existuje několik variant a šikovné ruce si zajisté snadno a rychle poradí.

– do podlahy se spodním uchycením prostřednictvím bodových úchytů

– do bočnice podlahy nebo schodiště nerezovými bodovými úchyty

– do ocelové konstrukce

– do hliníkových UV profilů

Ať si vybereme jakýkoliv druh skla na zábradlí, tak všechny jsou velmi snadné na celkovou údržbu, kdy postačí pouze otřít navlhčeným hadříkem. Před nežádoucími otisky prstů nám mohou ochránit přípravky na bázi nanotechnologie, které jsou běžně v prodeji.

Poslední dobou se tolik změnila nabídka stavebního materiálu a možností, jak si zlepšit bydlení, že někdy člověk zůstane překvapený, že vůbec taková možnost nebo způsob existuje. Například kolik změn se událo jen kolem zábradlí. Pokud se zaměříme na interiér bydlení, tak schodiště prakticky vždycky mělo kolem sebe ochranu, aby někdo nepropadl z výšky dolů. Jenomže zábradlí se dělalo kovové s dřevěnými doplňky nebo madly. Dnes je daleko více možností. Zábradlí se vyrábí z hliníku, nerezu, ale dokonce i ze skla. Může být celoskleněné nebo jen z části bude sklo doplněné dřevem či nerezem. Obojí dvojí má své kouzlo a kdo si jej instaluje tak rozhodně neprohloupí. Bydlení získá rázem moderní a svým způsobem i svěží nádech.

Několik verzí skla

V podstatě skleněné zábradlí může být z čirého skla, které je průzračné a zpevněné bezpečnostní fólií, což sklo jistí od rozbití. Nebo lépe řečeno sklo se může rozbít, ale fólie ho bude držet pohromadě, tudíž se nevysype. Další možností je matné sklo, dokonce lze jej zvolit i v barevném provedení teplých a příjemných barev. Dále stranou nezůstanou dekorativní nebo grafické prvky. Možnosti jsou velké a skutečně bude záležet na designu prostoru. Nic již nám nezabrání si vytvořit modernější bydlení a pořídit si například i takové zábradlí na balkóny nebo terasy. Podobné vybavení ovšem můžeme vidět i v komerčních budovách.

Jak takové sklo uchytíme?

Naštěstí existuje několik variant a šikovné ruce si zajisté snadno a rychle poradí.

– do podlahy se spodním uchycením prostřednictvím bodových úchytů

– do bočnice podlahy nebo schodiště nerezovými bodovými úchyty

– do ocelové konstrukce

– do hliníkových UV profilů

Ať si vybereme jakýkoliv druh skla na zábradlí, tak všechny jsou velmi snadné na celkovou údržbu, kdy postačí pouze otřít navlhčeným hadříkem. Před nežádoucími otisky prstů nám mohou ochránit přípravky na bázi nanotechnologie, které jsou běžně v prodeji.

Poslední dobou se tolik změnila nabídka stavebního materiálu a možností, jak si zlepšit bydlení, že někdy člověk zůstane překvapený, že vůbec taková možnost nebo způsob existuje. Například kolik změn se událo jen kolem zábradlí. Pokud se zaměříme na interiér bydlení, tak schodiště prakticky vždycky mělo kolem sebe ochranu, aby někdo nepropadl z výšky dolů. Jenomže zábradlí se dělalo kovové s dřevěnými doplňky nebo madly. Dnes je daleko více možností. Zábradlí se vyrábí z hliníku, nerezu, ale dokonce i ze skla. Může být celoskleněné nebo jen z části bude sklo doplněné dřevem či nerezem. Obojí dvojí má své kouzlo a kdo si jej instaluje tak rozhodně neprohloupí. Bydlení získá rázem moderní a svým způsobem i svěží nádech.

Několik verzí skla

V podstatě skleněné zábradlí může být z čirého skla, které je průzračné a zpevněné bezpečnostní fólií, což sklo jistí od rozbití. Nebo lépe řečeno sklo se může rozbít, ale fólie ho bude držet pohromadě, tudíž se nevysype. Další možností je matné sklo, dokonce lze jej zvolit i v barevném provedení teplých a příjemných barev. Dále stranou nezůstanou dekorativní nebo grafické prvky. Možnosti jsou velké a skutečně bude záležet na designu prostoru. Nic již nám nezabrání si vytvořit modernější bydlení a pořídit si například i takové zábradlí na balkóny nebo terasy. Podobné vybavení ovšem můžeme vidět i v komerčních budovách.

Jak takové sklo uchytíme?

Naštěstí existuje několik variant a šikovné ruce si zajisté snadno a rychle poradí.

– do podlahy se spodním uchycením prostřednictvím bodových úchytů

– do bočnice podlahy nebo schodiště nerezovými bodovými úchyty

– do ocelové konstrukce

– do hliníkových UV profilů

Ať si vybereme jakýkoliv druh skla na zábradlí, tak všechny jsou velmi snadné na celkovou údržbu, kdy postačí pouze otřít navlhčeným hadříkem. Před nežádoucími otisky prstů nám mohou ochránit přípravky na bázi nanotechnologie, které jsou běžně v prodeji.

Poslední dobou se tolik změnila nabídka stavebního materiálu a možností, jak si zlepšit bydlení, že někdy člověk zůstane překvapený, že vůbec taková možnost nebo způsob existuje. Například kolik změn se událo jen kolem zábradlí. Pokud se zaměříme na interiér bydlení, tak schodiště prakticky vždycky mělo kolem sebe ochranu, aby někdo nepropadl z výšky dolů. Jenomže zábradlí se dělalo kovové s dřevěnými doplňky nebo madly. Dnes je daleko více možností. Zábradlí se vyrábí z hliníku, nerezu, ale dokonce i ze skla. Může být celoskleněné nebo jen z části bude sklo doplněné dřevem či nerezem. Obojí dvojí má své kouzlo a kdo si jej instaluje tak rozhodně neprohloupí. Bydlení získá rázem moderní a svým způsobem i svěží nádech.

Několik verzí skla

V podstatě skleněné zábradlí může být z čirého skla, které je průzračné a zpevněné bezpečnostní fólií, což sklo jistí od rozbití. Nebo lépe řečeno sklo se může rozbít, ale fólie ho bude držet pohromadě, tudíž se nevysype. Další možností je matné sklo, dokonce lze jej zvolit i v barevném provedení teplých a příjemných barev. Dále stranou nezůstanou dekorativní nebo grafické prvky. Možnosti jsou velké a skutečně bude záležet na designu prostoru. Nic již nám nezabrání si vytvořit modernější bydlení a pořídit si například i takové zábradlí na balkóny nebo terasy. Podobné vybavení ovšem můžeme vidět i v komerčních budovách.

Jak takové sklo uchytíme?

Naštěstí existuje několik variant a šikovné ruce si zajisté snadno a rychle poradí.

– do podlahy se spodním uchycením prostřednictvím bodových úchytů

– do bočnice podlahy nebo schodiště nerezovými bodovými úchyty

– do ocelové konstrukce

– do hliníkových UV profilů

Ať si vybereme jakýkoliv druh skla na zábradlí, tak všechny jsou velmi snadné na celkovou údržbu, kdy postačí pouze otřít navlhčeným hadříkem. Před nežádoucími otisky prstů nám mohou ochránit přípravky na bázi nanotechnologie, které jsou běžně v prodeji.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.