Blog

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

V síti je název českého celovečerního dokumentu. Otevírá téma kyberkriminality a zneužívání dětí na internetu.
Film sleduje psychosociální experiment, pomocí kterého autoři ukazují, čím se v internetovém prostředí potýkají děti ve věku 11-13 let. Protože tak vážný experiment nelze uskutečnit s nezletilými, do projektu byly zapojeny osmnáctileté dívky, které však vypadaly mladší.
Film odhaluje, že virtuální predátoři si vytváří dětský profil, díky kterému je snadnější oslovit cílovou skupinu. Usilují o to získat si důvěru dítěte a pak z něj lákají obnažené selfie. Pokud se to podaří, začnou dítě vydírat pod pohrůžkou zveřejnění fotek na sociálních sítích.

Příběh filmu nekončí u monitoru počítače, ale osobní schůzkou, kde herečky ztvárňující dvanáctileté dívky se setkávají tváří v tvář s predátory. Samozřejmě pod dohledem ochranky a šesti skrytých kamer.
Velmi znepokojující na celé té záležitosti je fakt, že predátoři nejsou žádní diagnostikovaní pedofilové, ale velmi často seriózní otcové od rodin. To je velmi nepříjemná a děsivá realita.
Natáčení bylo realizováno pod dohledem ředitelky Linky důvěry, psycholožky, psycholožky, sexuoložky, právníka a kriminalisty, který se zaměřuje na kyberkriminalitu.
Dílo vytvořilo režisérské duo Vít Klusák a Barbora Chalupová. Za pouhých deset dní oslovilo domněle dvanáctileté dívky celkem dva a půl tisíce mužů.

V dokumentu chybí dvanáctiletá chlapecká postava, protože sehnat osmnáctiletého muže, který vypadá, jako dvanáctiletý chlapec prostě není reálné. Kdyby to reálné bylo, výpovědní hodnota by byla ještě více znepokojivá.
Autoři plánují dokument upravit ještě do „lehčí“ verze, aby mohl být na školách promítán dětem v rámci vzdělávání a prevence.
Rozhodně by tento dokument měli shlédnout povinně rodiče malých dětí a také všichni ti, kteří s dětmi pracují.

Pokud má být voda v bazénu taková, jak si ji obvykle představujeme, vyžaduje si to nemálo úsilí a rovněž znalostí. Protože je smutnou pravdou, že kažení nemine vůbec žádnou vodu, již do svého bazénu napustíte, byť by tato původně byla i sebeprůzračnější a výhradně z toho nejlepšího zdroje.

Jakmile zkrátka necháte vodu v bazénu třeba i jenom několik dní napospas svému osudu, můžete si být víceméně jisti tím, že tato začne pozbývat své původní kvality a že se začne pozvolna zhoršovat.

Příčin pro tuto skutečnost je hned několik.

a) Jak už zaznělo, vegetace v okolí takového bazénu opadává, vypouští do světa tu pyl a tu semena, a leccos z toho nakonec byť neúmyslně skončí právě na hladině bazénu nebo někde v jeho hloubce u dna.

b) Něco do takové vody mohou nanosit na svém těle i koupající se lidé, protože ani ti nejsou nikdy dokonale čistí.

c) A mikroorganismy tam mohou proniknout prakticky jakkoliv, protože jsou tak drobné, že se pro ně vždy nějaká ta skulinka najde.

Ovšem kdo by stál o špinavý bazén, že? Nikdo. Nebo aspoň nikdo z těch, kdo mají všech pět pohromadě.

Každý soudný člověk chce mít svůj bazén naopak čistý a nezávadný. Ovšem aby tomu tak skutečně bylo, je třeba .

Protože nic se neděje samo sebou, nic není až tak úplně zadarmo.

A jak se o takový bazén správně pečuje? Co je třeba dělat, aby byl tento přímo záviděníhodný?

K tomuto účelu je potřeba mít hlavně správně fungující kvalitní přípravky pro úpravu bazénové vody. Ty, jež obsahují chlór nebo aktivní kyslík, ty upravující pH vody, ty změkčující vodu a ty v ní ničící řasy.

Nemůže chybět kupříkladu ani cenově velmi přijatelná tabletová sůl 25 kg, jež je ideálním změkčovačem vody dováženým k nám z Německa či Rakouska. Jde tu o čistý chlorid sodný slisovaný do tvaru polštářků či tablet, jež se nedrolí a snadno se s nimi pracuje.

Tato sůl z vody odstraní přebytečný vápník a hořčík a tím je vyřešeno nežádoucí usazování vápenatých krust na povrchu bazénu a jeho zařízení. Které by vám ho za jiných okolností dříve nebo později zničily. Zatímco takto nemají šanci a vy se můžete radovat z dokonalého koupání.

Pokud má být voda v bazénu taková, jak si ji obvykle představujeme, vyžaduje si to nemálo úsilí a rovněž znalostí. Protože je smutnou pravdou, že kažení nemine vůbec žádnou vodu, již do svého bazénu napustíte, byť by tato původně byla i sebeprůzračnější a výhradně z toho nejlepšího zdroje.

Jakmile zkrátka necháte vodu v bazénu třeba i jenom několik dní napospas svému osudu, můžete si být víceméně jisti tím, že tato začne pozbývat své původní kvality a že se začne pozvolna zhoršovat.

Příčin pro tuto skutečnost je hned několik.

a) Jak už zaznělo, vegetace v okolí takového bazénu opadává, vypouští do světa tu pyl a tu semena, a leccos z toho nakonec byť neúmyslně skončí právě na hladině bazénu nebo někde v jeho hloubce u dna.

b) Něco do takové vody mohou nanosit na svém těle i koupající se lidé, protože ani ti nejsou nikdy dokonale čistí.

c) A mikroorganismy tam mohou proniknout prakticky jakkoliv, protože jsou tak drobné, že se pro ně vždy nějaká ta skulinka najde.

Ovšem kdo by stál o špinavý bazén, že? Nikdo. Nebo aspoň nikdo z těch, kdo mají všech pět pohromadě.

Každý soudný člověk chce mít svůj bazén naopak čistý a nezávadný. Ovšem aby tomu tak skutečně bylo, je třeba .

Protože nic se neděje samo sebou, nic není až tak úplně zadarmo.

A jak se o takový bazén správně pečuje? Co je třeba dělat, aby byl tento přímo záviděníhodný?

K tomuto účelu je potřeba mít hlavně správně fungující kvalitní přípravky pro úpravu bazénové vody. Ty, jež obsahují chlór nebo aktivní kyslík, ty upravující pH vody, ty změkčující vodu a ty v ní ničící řasy.

Nemůže chybět kupříkladu ani cenově velmi přijatelná tabletová sůl 25 kg, jež je ideálním změkčovačem vody dováženým k nám z Německa či Rakouska. Jde tu o čistý chlorid sodný slisovaný do tvaru polštářků či tablet, jež se nedrolí a snadno se s nimi pracuje.

Tato sůl z vody odstraní přebytečný vápník a hořčík a tím je vyřešeno nežádoucí usazování vápenatých krust na povrchu bazénu a jeho zařízení. Které by vám ho za jiných okolností dříve nebo později zničily. Zatímco takto nemají šanci a vy se můžete radovat z dokonalého koupání.