Oblíbený kůň

Když jsem byla malá, tak jsem hodně toužila po koni. Kůň byl moje nejoblíbenější zvíře. A kdybyste šli ke mně do pokoje, tak byste viděli pouze samé plakáty s koňmi. Kůň se mi líbil odjakživa. Protože pamatuji si čas, když ho moje prababička měla ještě na zahradě, ale bohužel to byla pro babička, tak jsem si jí ani moc neužila. K prababičce jsem chodila stále za ní a ta jejím koněm, ale taky to nebylo tak dlouho, abych z toho hodně užila. Prababička zemřela, když mi bylo v šest let. A bohužel babička a děda toho koně nezvládali, protože měli oba dva nemocná kolena. Tak se toho koně zbavili. Bylo mi to hodně líto a těžko jsme se s koněm loučila.

Kůň je můj sen.

Ale prarodiče se toho koně nechtěli tak úplně vzdát, tak ho darovali vzdálenému příbuzenstvu. Jenomže oni bydleli hodně daleko, byla ta dálka skoro dvě stě kilometrů, takže jsem během patnácti let, co jsme pak toho koně neměli jsem se na něj byla podívat pouze dvakrát. A to je hodně málo, ale jako dítě jsem už žádného koně neměla, a to jsem nesla hodně těžko. Zkoušela jsem rodiče přemluvit, abychom k babičce pořídili alespoň poníka, ale vůbec to nevyšlo. Nikdo nechtěl o koni ani o koníkovi slyšet. Je to škoda, protože jsem velká milovnice zvířat. Jako malá jsem chovala křečky a andulky jenomže to není ono, jako mít koně.

Koně jsou dokonalí.

S koněm se dá víc pomazlit, obejmout a taky si s ním užít spoustu legrace na nějakých vyjížďkách. A chtěla jsem, aby to byl vždycky můj sen, osedlat svého koně a vyjet někam do přírody třeba na půl dne. Jenomže bohužel si to můžu splnit pouze sama. Za rok se stěhujeme na vesnici, tak uvidím, kolik bude místa na mé oblíbené zvíře, koně. Třeba si tam někam s přítelem uděláme stáj, kam se vejde jeden koník. A jací jste milovníci zvířat vy? Měli jste doma v dětství svého oblíbeného mazlíčka nebo jste na tom byli jako já, že se vám nepoštěstilo? Mnoha dětem se totiž sen o zvířátku nesplní.