Perský koberec bývá ozdobou domácnosti a možná, že někoho z vás láká k tomu, alespoň se na něj posadit, co kdyby se náhodou vznesl do nebes. Teď samozřejmě žertujeme, ale koberec nemusí být zrovna létající, aby byl lákavý k posezení, můžeme si na něm zacvičit, můžeme na něm sedět a pozorovat akvarijní rybky v akváriu, můžeme si tu v poklidu vypít svou kávu a můžeme si tu také s dětmi zahrát karty.
Na zemi se dají provozovat různé zábavné činnosti a někteří lidé si koberce do domácnosti pořizují zcela záměrně kvůli pohodlí, a to jak pro posezení, tak i pro chůzi. Našlapovat po koberci je samozřejmě něco úplně jiného, než chodit naboso po studené dlažbě, zásadní je to zejména ráno, kdy vstáváme z postele, jsme rozespalí a jdeme na toaletu. Pokud nemáme doma zrovna topení v podlaze, a pokud není zrovna vyhřáté, je chůze po keramické dlažbě spíše pro zlost.
Základním předpokladem pro příjemné posezení na koberci s dětmi nebo s přáteli je jeho čistota. Nejde ani tak o to, že je třeba právě čerstvě vyluxovaný, luxování provádíme stejně pravidelně a obvykle se to v domácnostech nezanedbává, ale jde spíše o znečištění, které vysavač mezi vlákny ponechává – hlavně o biologické (organické) nečistoty.
Když si pozvete do domácnosti specialistu na čištění perských koberců a začne čisticí proces, možná zaregistrujete ten zásadní rozdíl mezi vyčištěnou a původní plochou. V koberci totiž zůstává mnoho prachu, nabaleného na mastnotu, která se na podlahu dostane z vaření jídel na sporáku, kde také časem žlukne, rozkládá se a zapáchá.
Zápach koberce ještě podpoříme chůzí naboso, mezi vlákna vtíráme svůj pot podobně, jako je tomu u nošení ponožek, takže se po určité době koberec svým způsobem promění na obnošené ponožky, a tehdy je čas něco s tím provést. Povoláváme čisticí stroje, protože koberec nemůžeme strčit do pračky, jako ty zmiňované ponožky.